Loading...

Článek Já a sport odmítnuta reprezentace

Datum zveřejnění: květen 18, 2019.

Článek Já a sport odmítnuta reprezentace
profile_avatar
Napsal EncryptSL
Zobrazení: 25
Publikováno: květen 18, 2019

Ahojky, jelikož každý určitě tuší že miluji hodně sportů které nemusím jmenovat.

Především hokej , floorbal nebo fotbal. No už od mého útlého věku jsem byl veden ke sportu přesto že jsem trochu větší pořízek. Dokázal jsem se v mnohem prosadit ovšem kromě hokeje za Prostějov [https://www.lhkjestrabi.cz] ke kterému jsem měl kladný vztah ovšem jsem ho nemohl hrát skrze nedostatek financí, znáte to sport jako hokej něco stojí tak jsem od toho odešel. No a někdy asi ve 4 třídě jsem se dostal do sportovního kroužku kde jsem se hodně rychle našel skrze starší žáky bylo to prostě drsné v té době to budilo respekt především.

No a začal jsem na sobě pracovat jak šli roky nahoru šla i fyzička, kterou jsme měl výbornou. Přišla první nabídka jít reprezentovat školu v plavání a floorbalu. Jenže tohle jsem odmítl a ani já sám nevím proč.

Určitě se divíte já také prostě jsem měl nejspíš strach z toho co mě čeká že bych to pokazil. Ptáte se určitě jestli toho lituji tak vám říkám že trochu ano.

Přece jenom byla to možnost něco ukázat, ale jelikož jako škola jsme se angažovali v bowlingu hráli jsme turnaje škol mezi středními a základními ve které jsme si nevedli zrovna špatně. Díky tomu jsme vyhráli hodně poháru přestože já jsem žádnou medailí nedostal. Musel jsem se obětovat pro tým a hlídat mladší žáky aby nedělali chyby. Tu mi utekla medaile ale dotáhli jsme to daleko později i na pohár.

Dále jsme jako škola měli turnaje o poháry školy ve třech disciplínách přehazovaná, floorball a fotbal. Když si tak zpětně uvědomují bylo to ještě tříděno do prvního a druhého stupně. Vyhráli jsem celý první stupeň od 3 až do 5 třídy ve všech disciplínách a později i celý druhý stupeň až do 8 třídy. V 9 třídě nás čekala rozlučka, ale zpět k tématu škola nám nedovolila vlastnit všechny poháry tak jsme museli jeden věnovat třídě na druhém místě přičemž nás jakoby diskvalifikovali.

Nějak nám to nevadilo bylo jasné že jsme byli dobří díky týmu třídě. I když se našel někdo individuální ale to nevadí. Byli to dobře časy které mi nikdo nevezme. Tohle bylo moje vzpomínky na turnaje a reprezentaci díky které jsem poznal že i sport je někdy krutý a nespravedliví.

Nůž ale musím poděkovat naši skvělé učitelce bez které by se to nikdy nemohlo uskutečnit a ovšem i ostatním lidem z vedení školy.

Takže pokud máš podobný příběh napiš ho do komentáře, díky moc že jste to dočetli až sem.

← zpět na výpis příspěvků

Tento web používá k poskytování služeb k analýzování aktivity soubory cookies. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace